Vlajka pro Anthropoid

I v současné době jsou mezi námi lidé, připravení nasadit svůj život v boji za demokracii a svobodu. Na rozdíl od jiných zemí se jim však nedostává takového uznání, jaké by si zasloužili. Vlajka pro ANTHROPOID si klade za cíl připomenout nejen hrdinství vojáků a civilistů, kteří položili své životy za vlast před osmdesáti lety, ale chce současně upozornit na to, že odkaz tehdejších hrdinů žije v každodenní práci hasičů, záchranářů, policistů a vojáků.

HISTORIE KOBYLISKÉ STŘELNICE

Kobyliskou střelnici vybudovala rakousko-uherská vojenská správa v letech 1889–1891 pro potřebu výcviku střelby z klasické pěchotní zbraně – pušky. Vedle této funkce se tu odehrával zvláště v letech 1900–1914 i společenský život důstojnických vrstev. V areálu střelnice byla postavena konírna a zřízeny budovy pro podávání občerstvení, byl tu provozován výcvik jízdy na koni a jezdecké přehlídky, koncerty armádního orchestru či jiných hudebních souborů. V době první republiky převzala rozsáhlý prostor střelnice čs. armáda a spravoval ji 28. pěší pluk. Zde se učily ostré střelbě celé generace českých vojáků a kromě toho zde cvičily měšťanské sbory, národní střelecká jednota, Sokol a jiné sportovní organizace. Po březnové okupaci v roce 1939 přešla správa Kobyliské střelnice do rukou Wehrmachtu. Probíhal zde střelecký výcvik jak německých okupačních vojsk, tak i českého četnictva a policie. Po atentátu na Reinharda Heydricha, zastupujícího říšského protektora, propůjčil Wehrmacht střelnici Gestapu k vykonávání poprav českých vlastenců a dalších nepohodlných lidí odsouzených v době II. stanného práva (27. 5. – 3. 7. 1942). Popravy se konaly zpravidla po šesté hodině večerní střídavě na dvou místech oddělených náspem v severní části střelnice. Během výkonu poprav byly puštěny motory aut a autobusů, které měly tlumit zvuk střelby. Obyvatelé okolních domů nesměli od 18:00 do 6:00 opouštět své byty a zároveň museli mít zavřená okna. Odsouzení byli přivazováni před provedením popravy ke kůlům a popravováni po deseti. Mrtví byli odváženi dle záznamů do Strašnického krematoria.

PAMÁTNÍK PROTIFAŠISTICKÉHO ODBOJE

Ihned po osvobození pražští občané místo poprav pietně upravili. Byl zde vztyčen veliký březový kříž s trnovou korunou, vybudovány nové cesty a záhony a pro zachování autenticity místa byly ponechány popravčí kůly, které však v 60. letech 20. století zchátraly a byly odstraněny. Střelnici opět převzala čs. armáda a spravovalo ji Posádkové velitelství v Praze. V 50. letech 20. století však význam střelnice pro účel moderní armády značně poklesl, technicky již nevyhovovala a byla používána pouze příležitostně. Jako celek zanikla střelnice výstavbou sídliště Ďáblice (1968–1975). Popraviště však zůstalo zachováno a v letech 1975–1978 bylo v novém pojetí architektů Luďka Tódla a Josefa Poláka přeměněno na Památník protifašistického odboje.

PAMÁTNÍK PROTIFAŠISTICKÉHO ODBOJE

Ihned po osvobození pražští občané místo poprav pietně upravili. Byl zde vztyčen veliký březový kříž s trnovou korunou, vybudovány nové cesty a záhony a pro zachování autenticity místa byly ponechány popravčí kůly, které však v 60. letech 20. století zchátraly a byly odstraněny. Střelnici opět převzala čs. armáda a spravovalo ji Posádkové velitelství v Praze. V 50. letech 20. století však význam střelnice pro účel moderní armády značně poklesl, technicky již nevyhovovala a byla používána pouze příležitostně. Jako celek zanikla střelnice výstavbou sídliště Ďáblice (1968–1975). Popraviště však zůstalo zachováno a v letech 1975–1978 bylo v novém pojetí architektů Luďka Tódla a Josefa Poláka přeměněno na Památník protifašistického odboje.

V blízkosti popravčích kůlů byla umístěna bronzová plastika „Země“ od ak. sochaře Miloše Zeta. Malíř Martin Sladký realizoval rozměrnou mozaiku v prostoru bývalé konírny, kde trávili poslední okamžiky ti, kteří měli být vzápětí popraveni. Pamětní desky s osobními daty obětí jsou umístěny proti popravčímu místu, přibližně v místech, kde kdysi stávaly podélné dřevěné kůlny, které sloužily k dočasnému ukládání rakví s popravenými před jejich odvozem do krematoria. Areál památníku je uzavírán betonovou branou zdobenou motivem drapérie od Vendelína Zdrůbeckého. Verš básníka Miroslava Floriána: „Zastav se na chvíli, krev naše vstoupila do této země, ale my znovu se vzpřímili.“ byl odlit do betonové stěny v průčelí vstupu do areálu. Celé místo památníku bylo dne 28. 2. 1978 prohlášeno za národní kulturní památku.

Na Kobyliské střelnici během 2. světové války zahynula řada osob a dodnes není přesně stanoveno, kolik jich bylo. První protifašističtí bojovníci tu umírali 30. 9. 1941, po atentátu na Reinharda Heydricha našlo na Kobyliské střelnici smrt 539 osob (z toho 76 žen), jen výjimečně jiné než české národnosti. Mezi popravenými byli představitelé české vědy, kultury, politiky, zcela podle plánu germanizace českých zemí a cílevědomé snahy okupantů zničit českou intelektuální sílu. Za všechny jmenujme alespoň ministerského předsedu protektorátní vlády generála ing. Aloise Eliáše, spisovatele řada osob a dodnes není přesně stanoveno, kolik jich bylo. První protifašističtí bojovníci tu umírali 30. 9. 1941, po atentátu na Reinharda Heydricha našlo na Kobyliské střelnici smrt 539 osob (z toho 76 žen), jen výjimečně jiné než české národnosti. Mezi popravenými byli představitelé české vědy, kultury, politiky, zcela podle plánu germanizace českých zemí a cílevědomé snahy okupantů zničit českou intelektuální sílu. Za všechny jmenujme alespoň ministerského předsedu protektorátní vlády generála ing. Aloise Eliáše, spisovatele a lékaře MUDr. Vladislava Vančuru, rektora ČVUT dr. ing. Viktora Felbera, zoologa a syna tajemníka T. G. Masaryka dr. Jaromíra Šámala, historika práva prof. Dr. Bohumila Baxu, literárního vědce Bedřicha Václavka, senátorku Františku Plamínkovou, ředitele Státního zdravotního ústavu MUDr. Hynka Pelce, vědce MUDr. Jaromíra Boučku a MUDr. Václava Strimpla, ředitele Vinohradské nemocnice Josefa Valentu, spisovatele a pedagoga Miloslava Skořepu. Dalšími v řadách obětí byli účastníci 1. a 2. odboje, jako např. legionáři plk. Josef Churavý a pplk. Josef Mašín. Také zde zemřel sportovec Evžen Rošický i se svým otcem, majorem Jaroslavem Rošickým. Za poskytnutí azylu v kostele sv. Cyrila a Metoděje sedmi československým parašutistům, mezi nimiž byli i Jan Kubiš a Jozef Gabčík, kteří provedli atentát na R. Heydricha, byli na Kobyliské střelnici popraveni čtyři vysocí představitelé české pravoslavné církve. Před popravčí četou stanuly i celé rodiny, otcové se syny, matky s dcerami, četné manželské dvojice. Také tu nalezlo smrt 29 lidických občanů, z toho 8 žen. Poslední poprava se na střelnici konala za Pražského povstání dne 7. 5. 1945, dva dny před koncem války.

Jsme Češi, nikdy se nevzdáme!